Sváťovy začátky

 

Prater

Sváťa vyrůstal ve stínu ruského kola ve vídeňském  Prateru a své lezecké začátky zažil právě na něm. Nejvíce ho bavilo šplhat proti směru otáčení kola, ovšem časem zjistil, že se touto metodou nikam nedostane, když nebyl schopen překonat rychlost otáčení kolotoče. Několikrát zdolal ruské kolo v noci, ale výhledy na noční Vídeň ho neuspokojily. Proto  jednoho dne setrval na vrcholku až do svítání a zahlédl v dáli horský masiv. V tu chvíli pojal touhu vylézt i na něco, co se stále neotáčí. Náhoda tomu chtěla a zrovna v ten den se paní Pulcová vydala do práce dřív, aby promazala ruská ložiska a zahlédla malého Sváťu na vrcholu kolotoče. Spustila tedy ruské kolo a počkala, až se Sváťa dotočí dolů, aby mu mohla pořádně vyčinit. Co mu tehdy řekla se bohužel nedochovalo, z této historické události zůstal pouze úryvek ve Sváťově deníku: „ …řekla mi, abych lezl někam jinam, ale zůstal na dohled… ach, ten skalní masiv…“. Druhého dne Sváťa rozbil své prasátko a nasedl do vlaku vytouženým směrem a ten ho dovezl až na Hohewand, kde poprvé ucítil pod nohama opravdovou skálu a kde se také rozhodlo, kterým směrem se budou jeho kroky dále ubírat. Netrvalo dlouho a z Hohewandu se stalo cvičné místo pro začínající horolezce a dnes patří k vyhlášeným lokalitám pro milovníky ferát, tedy zajištěných horolezeckých cest, kde místo starostlivých pohledů paní Pulcové z vrcholu ruského kola, chrání horolezecké začátečníky nainstalované háky, lana, klíny a závory. Sice mnoho z nich netuší, že se vydávají po stopách největšího horolezce, ale to už je osudem velikánů.

 

 


 

sepsal Jirka