Samorostlá plastika zvířete na nádraží v Týnci nad Sázavou
Slovem samorost vyjadřujeme obvykle dva různě pojmy s podobným významem. Jedná se o samorostlou věc, nebo samorostlého člověka, tedy o objekt, který vznikl pouze a výhradně působením přírodních sil a přirozených procesů.
Samorost (rozuměj samorostlou věc) podle prof. Fiedlera vynalezl Jára Cimrman při vyřezávání loutek a nazval ho "Oživlé dřevo". Pozdější výzkumy ovšem tuto teorii vyvrátily a zjistily, ze se jedná o šestou pedagogickou zásadu "Cimrmanovy šesterky" a později i o živou loutku, se kterou Jára slavil úspěchy v Paraguayi.
My se však budeme věnovat nepříliš známému setkání dvou "samorostů" (rozuměj samorostlých lidí), které se událo pravděpodobně někdy kolem roku 1920 a mělo pro rozšíření samorostů (rozuměj samorostlých věcí) zásadní význam. Jedním z těchto mužů byl, místním lidem velmi dobře známý, slavný český horolezec Sváťa Pulec. Druhý, v té době pouze osmiletý chlapec, se jmenoval Alois Chocholáč, který byl pravě na rodinném výletě s rodiči. Výstup na vysokou horu byl pro maleho chlapce příliš náročný, a proto se rozhodl ze si odpočine. Shodou okolností si vybral místo, kde zrovna odpočíval i Sváťa, a tak se spolu dali do řeci. Sváťa chlapci prozradil, že neodpočívá, ale kochá se krásami místních stromů, jejichž kořenům s oblibou říkal "Oživlá dřeva". Malého chlapce Svaťův výklad natolik uchvátil, že se rozhodl místo využít jako Samorostovou farmu. Tuto myšlenku ovšem opustil v roce 1951, kdy se z Milešovky stala Národní přírodní rezervace. Samorosty ale zůstaly Aloisovou doživotní láskou a stal se z něj, i díky Sváťovi, zakladatel uměni samorostů.
plánovaná samorostová farma na svazích Milešovky
sepsal Jirka