Sváťa Pulec dobývá Evropu

Když Sváťa Pulec poprvé stanul na Sněžce, nejvyšší hoře v širokém okolí, bylo mu právě jedenáct let. Rozhlédl se po kraji a chtěl najít další místo, které by bylo hodno zdolání, zjistil však, že ani přes silnou mlhu žádné nevidí. Na Sněžce tedy vytrval skoro tři dny, a když pak jitřní červánky ozářily obzor, překvapen viděl, že nevidí místo, které by bylo výše než byl on. Dostal ohromnou radost, že objevil nejvyšší horu světa. Do jeho euforie se však po chvilce začal vkrádat pocit, že někde, třeba v jiné zemi, může být hora ještě vyšší. A protože byl od přírody zvídavý, jal se po ní pátrat. Za tímto účelem se vydal k nejbližšímu městu, kde si zakoupilautomobilistický atlas Evropy. Sváťa žasl, netušil jak je země široká a když se po několika dnech pochodu počal šplhat na polské Rysy, zjistil, že je i vysoká.

 

Krásný výhled z Rysů mu kazil jen znatelně vyšší štít Františka Josefa, později známější jako Gerlachovský štít, nebo štít Stalina. Na jeho vrcholu malý Sváťa došel k rozhodnutí, že pozná všechny nejvyšší hory všech zemí Evropy. K výstupu na Gerlach se váže i jeden zajímavý objev. Sváťa na jeho úpatí našel dvě malá koťátka, která se, bůh ví proč, drápala na skálu. Myslel si, že by chtěli horu ztéci společně s ním a proto je vzal s sebou na štít. Byl tedy prvním horolezcem v dějinách, který měl při výstupu mačky.

 

Za moře se Sváťa nechtěl pouštět, protože nikdy nebyl příliš dobrým plavcem. A tak začala jeho evropská anabáze. Na krátký čas se ještě musel vrátit do školy, neboť školní řád byl tehdy velmi přísný a učitelé nechtěli Sváťovo rozhodnutí podporovat, ale když díky skvělým výsledkům mohl začít v červnu užívat prázdnin, rozhodl se vzíti ztečí velehory na Balkánském poloostrově. Jen pro rozcvičení přelezl v cestě mu stojící maďarský Modrý kopec. Když pod ním zjistil, že se jedná o nejvyšší bod Maďarska, velmi se Maďarům za jejich velehoru posmíval, ale protože v češtině, tak se nikdo neurazil a k mezinárodnímu konfliktu nedošlo. Když dosáhl fagarašské hory Virful Moldoveanul a zdolal rilskou Musalu, před tím štít Aláha, později též štít Stalina, přešel hranice do Turecka. Problém nastal, když se zde pídil po nejvyšší hoře, kterou je Ararat. Ten však leží, jak víme v asijské části Turecka a proto byl pro Sváťu nepřijatelný. Byl sice v pokušení, když se dozvěděl, že by poblíž mohl vidět Kurdy, ale jakmile zjistil, že se jedná o etnikum, byl rozhodnut vylézt na nejvyšší turecký bod v Rile. Nebudu zde popisovat, jaké útrapy zažíval náš Pulec na alpských velikánech, všichni víme, že Sváťa byl vynikajícím horolezcem a tedy tyto hory nemohly být velkým problémem. Těžkosti při dobývání těchto horských obrů nejsou ničím proti tomu, co musel podstoupit například v Monte Carlu, kde hledal nejvyšší místo mezi koly projíždějících automobilů a žebřiňáků, nebo když se s Piem X. hadrkoval, jestli ho pustí do papežských zahrad, aby mohl vylézt na krtčí hromádku v záhonu pelargonií. Možná že tato papežova benevolence a Sváťova přímluva kladně přispěla k jeho pozdějšímu blahořečení a pak i uznání za svatého. Po téměř čtyřech letech Sváťa dolézá i na poslední vrcholek, finskou Ridnitšohkku na kterou došel za stálého deště a nadávání, protože jeho mapa ukazovala nejvyšší bod Finska Halti. Na finské hranici se však nalézá jen její úbočí. Vrchol hory Halti leží v Norsku zde známý jako Ráisduattarháldi. I přes veškeré tyto i další, zde nezmíněné útrapy se stal Sváťa Pulec prvním a jediným horolezcem, který dokázal dobýt všechny hory všech zemí v Evropě a to i přes různé budoucí korekce v hranicích, rozdělování států a zřizování autonomních oblastí, protože jasnozřivě určil možné rizikové státní uskupení a zdolal jejich nejvyšší hory . Takže ani autonomie Černé Hory nebo odtržení Baskicka  od Španělska ho nemůže o tento primát připravit.

 

Sváťa Pulec pod Mont Blancem

Fotografie zachycuje místní domorodce, čekajíc na Sváťu při

návratu z Mont Blancu přes přilehlé vrcholy.

Sváťa prošel celou Evropu, a potkal se s mnoha horolezci. Protože ne každý, uměl vyslovit jméno Sváťa, vždycky jim říkal: „Říkej mi Pulec, tak jak se to u vás doma říká!”. Proto při cestě Evropou získal mnoho přezdívek. např. kiluwiluwi (svahilsky) Haletudse (dánsky), kikkervisje (holandsky), nuijapää (finsky), mormoloc (rumunsky) a nebo žubrienka po slovensky.

 

 


 



sepsali Aleš a Jirka